Přinášíme trochu poezie, která byla složena ke svátku sv. Valentýna naším čtvrtečním společenstvím.
Téma viny je v některých psychologizujících a ezoterických kruzích velmi neoblíbené. Přesto se ve svém životě s vinou vlastní i s vinou druhých setkáváme. Jak je to s odpuštěním? Můžeme a máme odpouštět sobě samým?
Kázání P. Jana Vianneye Hanáčka, O.Carm. zaznělo o 5. neděli v mezidobí ve farním kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Praze - Liboci.
V salonku restaurace se bavila bujará společnost. Přišli si sem odpočinout taky dva mniši. Když je rozjaření štamgasti viděli, volali na ně: „Hoši, pojďte k nám! Jezte a bavte se s námi!“ Mniši však chtěli spočívat v tichu večera, proto jim odpověděli: „Ne, děkujeme za pozvání, ale nebudeme zabírat místo určené pro vaše přátele.“
Zdrojem mnoha konfliktů mezi věřícími lidmi je neochota připustit jinou formu projevu víry, než na jakou jsem zvyklý, ve které jsem byl vychován, nebo která se mi prostě líbí. Estetické preference na sebe leckdy berou podobu fanatismu, který je v přímém rozporu se zvěstí evangelia. I před tím varuje papež František v nově vydané exhortaci Evangelii gaudium.
Kázání P. Františka Z. Horáka, O.Carm. zaznělo o svátku Uvedení Páně do chrámu ve farním kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Praze - Liboci.
Co si pamatuji, chtěla jsem být dobrá, ale pravdivá, a zároveň milovaná. Později jsem hledala podstatu věcí, hledala jsem soulad mezi ideálem, který je mi předkládán k dostižení, a sebou, se všemi špatnými sklony a spády. Hledala jsem něco nebo někoho, kdo by mi pomohl najít sebe sama. Hledala jsem Boha, nebo někoho na ten způsob.
Když jsem si poslechl nedělní kázání otce Vojtěcha, znovu mi vystoupily verše ze 4. kapitoly Matoušova evangelia o povolání učedníků: ‚Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí‘, řekl jim Ježíš. A oni? ‚Oni hned nechali sítě a šli za ním.‘ Šílené, ne? Ani slovo odporu, složí sítě a jdou. Otce nechají na lodi a odkráčí za člověkem, kterého sotva znají.