V naší farnosti se uděluje tato svátost společně během bohoslužeb v měsíci listopadu, jinak na požádání v nemocnici nebo doma. Požádat o udělení svátosti nemocných lze kdykoli osobně nebo telefonicky na farním úřadě, tel. 220 611 336 nebo na e-mailové adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Neodkládejte udělení této svátosti vašim blízkým.
Svátost pomazání nemocných je setkání s Ježíšem, který chce člověka posílit a pomoci mu v jeho nemoci a slabosti.
Nemoc a utrpení patří k lidskému životu. Dříve nebo později, ve větší či menší míře, na sobě či u druhých, každý z nás se s nimi někdy setká. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, ohroženost a křehkost. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření do sebe, dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti či v rozlišování mezi důležitým a nepodstatným. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu.
Jakubův list nám dosvědčuje víru prvních křesťanů, že křesťan ani v nemoci a v utrpení nezůstává opuštěn, ale že i za této situace je zahrnut Ježíšovou láskou: „Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.“ (Jak 5,14-15).
Z uvedeného úryvku můžeme také vyčíst některé důležité charakteristiky svátosti pomazání nemocných:
- pomazání nemocných uděluje představený církevní obce – dnes biskup nebo kněz
- podstatou slavení této svátosti je pomazání olejem, doprovázené modlitbou kněze
- pomazání nemocných působí jak na tělo, tak na duši
Olej, používaný při slavení této svátosti, je jedním ze tří olejů, které světí biskup na Zelený čtvrtek ve své katedrále (kromě oleje nemocných ještě olej katechumenů a křižmo).
Důležitá upozornění
- Výslovně připomeňme zásadu 2. Vatikánského koncilu, podle níž se nemá tato svátost chápat jako „poslední“ pomazání, nýbrž jako pomazání, které se má udělovat nemocným při vážné chorobě.
- Má se udělovat věřícím, jejichž zdravotní stav je vážně ohrožen nemocí nebo stářím. Při určování „vážného“ stupně nemoci se mají brát rozvážně a bez zbytečné úzkostlivosti v úvahu potíže jak tělesné, tak duševní. Samotná stísněnost způsobená chorobou, i když tato není sama o sobě těžká, může být příležitostí k udělení svátosti nemocných.
- Může se udělit před chirurgickým zákrokem (operací), který vzbuzuje starost a obavy.
- Může se udělit starým lidem, jejichž síly značně ochabují, i když není na nich vidět žádnou nebezpečnou nemoc. Již Cicero říkal: „Už samo stáří je nemoc“.
- Svátost se může opakovat, když se během nemoci přitíží.
- Zvláštní případy:
- Může se udělit i nemocným dětem, mají-li už dostatečné užívání rozumu, aby mohly pocítit posilu z této svátosti.
- Tomu, kdo pozbyl užívání rozumu nebo je v bezvědomí, se udělí svátost, může-li se předpokládat, že kdyby byl při vědomí, byl by jako věřící o tuto svátost požádal. Také žádost rodinných příslušníků může být platným důvodem pozitivního úsudku.
- Svátost se neuděluje mrtvému. V tomto případě doporučíme zesnulého Panu, aby mu odpustil hříchy a přijal jej do svého království. Při pochybnosti, zda je nemocný skutečně mrtvý, může se svátost udělit podmíněně.