Svátost smíření je možná vždy půl hodiny před bohoslužbou ve zpovědní místnosti v kostele nebo v zimním období na faře nebo po individuální domluvě s knězem.

Svátost smíření někdy nazývaná jako (svatá) zpověď je setkání s Ježíšem, který mi odpouští hříchy.
Hříchem se myslí, jakékoliv porušení a poškození vztahu k Bohu, k druhým lidem a k sobě. První křesťané nazývali hřích řeckým slovem hamartia. Byl to termín převzatý ze světského života. Hamartia byla situace lukostřelce, který se netrefil do terče. Dneska bychom tedy mohli místo slova „hřích“ použít slovo „trefa vedle“. Hřích je tedy situace člověka, který se míjí svým cílem. Míjí se s Bohem i s druhými. Člověk po hříchu většinou prožívá pocity hnusu, odporu, ponížení, krachu, ohluchnutí, zaslepenosti, tmy, smutku, tvrdosti, chladu. Hřích chce totiž člověka vyloučit, vyčlenit ze společenství. A právě Ježíš může takovému člověku pomoci dostat se z tohoto vězění ven. Podmínkou je, že člověk lituje toho, co způsobil a čím tento vztah narušil. Najde odvahu a tyto věci vyzná před knězem, který zde zastupuje samotného Ježíše. Je nutné vyznat všechny hříchy, ony "trefy vedle". Pak následuje modlitba rozhřešení, po níž člověk dostává pokání, které má za cíl napravit porušený vztah, jak na rovině duchovní, tak i lidské a znovu se postavit do bojové pohotovosti.

Důležitá upozornění

• Svátost smíření je nutná minimálně jedenkrát za rok – nejlépe o Velikonocích. Doporučuje se však jedenkrát za měsíc, protože pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti zlým náklonnostem a postupovat v duchovním životě.