Zamyšlení jáhna Jaroslava Lormana zaznělo v rámci duchovní přípravy na Vánoce ve farnosti v Praze-Liboci.
Přinášíme několik momentů z první neděle adventní z naší farnosti z pohledu Jindry Hubkové.
Zamyšlení P. Františka Z. Horáka, O.Carm. zaznělo v rámci duchovní přípravy na Vánoce ve farnosti v Praze-Liboci.
Přišel první mráz a oznamuje nám, že se blíží zima a s ní i předvánoční čas. Ale i naše nákupní centra nezahálí. Výlohy již obsahují malé vánoční stromečky, mezi kterými je možné najít různé typy Mikulášů, Santa Klausů a upoutávek na dárky od Ježíška. Mnoha nakupujícím je jedno, kde se vzali a co znamenají. Snad pouze příznivce starých časů může zamrzet, že tam není vidět Děda Mráz. Ale kdo ví, jestli se bohužel i toto v brzké době nezmění.
"Národ, který zapomíná na svou historii, je odsouzen k tomu, aby se opakovala" Tak nějak zněl nápis v Osvětimském táboře, který jsem tam při své návštěvě před řadou let četl, a který mi zůstal v paměti v té základní podobě dodnes.
Už se vás někdy nějaký biskup zeptal, jak se v církvi cítíte? Přesně takovou otázku dnes dostávají všichni rozvedení a znovu sezdaní v rámci vatikánského dotazníku o rodinných a partnerských vztazích křesťanů. Možnost vyplnit dotazník existuje i online na stránkách Centra pro rodinu při pražském arcibiskupství. Termín uzávěrky je už hodně blízko: 6. prosince 2013.
Kázání Jaroslava Lormana zaznělo o slavnosti Ježíše Krista Krále ve farním kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Praze - Liboci.
Mnozí z nás by neustále chtěli svět přetvářet ke svému obrazu. Vadí jim hříšníci, překážejí nevěrci a liberálové, ale v první řadě to, že se věci nedějí, jak by si to oni představovali.
Před týdnem - tedy v naprosto nevhodné době - vystoupil Řád německých rytířů s požadavkem na vrácení rozsáhlého majetku v rámci církevních restitucí. Ať už je tento požadavek oprávněný nebo není, znovu se ukazuje, že naše společnost není ve své většině připravena chápat restituce jako oprávněný nárok. Jak na to reagujeme jako církev? Nejsme jako křesťané povinni hlásat evangelium i svým životem důvěryhodně - byť za cenu utrpěné křivdy ze strany okolí? Není nabídka věčného Božího přátelství, kterou jsme přijali, pokladem nedozírné ceny, perlou, pro kterou obchodník prodal všechno, co má, jen aby ji získal?