Možná jste si také všimli, že již od konce čtvrté kapitoly první knihy Bible začínají různě dlouhé rodokmeny s mnoha jmény, které má člověk tendenci rychle přeskakovat a při čtení se mu spontánně vybavuje otázka: „K čemu je to tak důležité?“. Navíc vše je dovršeno tím, že zmiňované postavy se dožívají mnoha set let. Jak si to všechno vysvětlit?
Jako pro nás jsou v současné době důležité různé letopočty z průběhu dějin, jimž je věnován během školní docházky samostatný předmět, tak pro Izraelce jsou důležitá jména jednotlivých článků v rodokmenu. Díky těmto seznamům jmen se i nynější Izraelité mohou dozvědět, k jakému z původních dvanácti kmenů přísluší a tedy jaká mají práva, povinnosti a jaké význačné postavy dějin se v jejich rodině nacházejí. V minulosti se těmito rodokmeny řídilo právo dědické, příděl půdy, výkupné právo prodané půdy nebo prodaných domů, poměry manželské a oprávnění k chrámové službě. Zvláště tyto údaje byly důležité po návratu z babylónského zajetí, proto knihy Paralipomenon (Letopisů) a kniha Ezdráš a Nehemiáš byly také nazývány Knihami rodokmenů. Všechny tyto údaje nemají za cíl rozdělit společnost do přísně oddělených vrstev, jako je to v systému kastovnictví, ale ustanovit pro společný život určitý řád. To dosvědčuje i skutečnost, že všechny tyto seznamy vycházejí z Adama, aby, jak zdůrazňuje Talmud: „ nikdo se pyšně nad druhé nepovyšoval a spravedliví nemohli říkat: my jsme syny spravedlivého, ani neurození: my jsme potomky neurozených.“
Co nám ještě může připadat zvláštní, je, že někdy tyto seznamy dávají přednost schématické souměrnosti před výčtem všech jednotlivých osob z dotyčného rodu. Mnozí jsou vynecháni, aby bylo dosaženo určitého čísla, často se používá číslo deset nebo sedmdesát. Dokonce počet těchto rodových seznamů v Tóře (prvních pět knih Mojžíšových) je symbolicky čtrnáct.
Tím se dostáváme k otázce dlouhověkosti u jednotlivých postav rodokmenu. Například Adam se dožil 930 let, Set 912 let, Enoš 905 let, známý Metuzalém 969 let, … Smysl všech těchto čísel nám v detailech uniká, ale tento dlouhý věk bychom mohli pochopit dvojím způsobem. Je důležité upozornit, že jednotlivá jména v rodokmenech často označují obyvatelstvo určitého území, kmen nebo národ, a tedy v sobě skrývají celou dlouhou historii lidí patřících do výše zmiňovaných kategorií. Pěkným příkladem tohoto typu může být rodokmen, který udává zalidnění země po potopě (Gn 10, 1-32).
Druhý výklad vidí v dlouhém věku výraz zvláštního Božího požehnání a všímá si, že se postupně dlouhý věk zkracuje. Před potopou se setkáváme s čísly mezi 700-1000 let (Gn 5,1-32), výjimku tvoří Henoch, který se dožívá 365 let, ale o jeho smrti nemáme zmínku, protože jak říká Písmo: „ chodil s Bohem a najednou zde nebyl, protože Bůh ho vzal“ (Gn 5,24). Po potopě se již setkáváme pouze s čísly mezi 120-500 let (Gn 11,10-31). Zde vykladači konstatují, že se člověk v důsledku svých rozhodnutí od Boha vzdaluje a tím se vzdává tohoto zvláštního požehnání. A navíc ke všemu jako nemoc přistupuje postupující hřích a jeho následky, které doléhají na celý svět.
Na základě rozebraného se mi znovu připomnělo, že nejsem pouze nějaký ostrov v širém moři, ale že patřím do určitého společenství lidí, které stojí za to více poznat, třeba skrze vyprávění a fotografie mých rodičů nebo prarodičů, a zároveň se nebát prosit Boží milosrdenství, aby vstoupilo do života těch, kteří sešli z cesty dobra. Možná to bude znamenat mé osobní nasazení skrze účast na nějaké pouti nebo bohoslužbě, při které na ty, kteří mne předešli, budu ve víře myslet.
Související články