Asi před měsícem jsem se rozhodl znovu přečíst celý SZ. Využil jsem k tomu již připravený a osvědčený roční plán, který předpokládá, že si člověk denně vyhradí zhruba 20 minut na četbu. V průběhu četby zjišťuji, jak mnoha textům těžko rozumím. Proto jsem se rozhodl, jak mně čas dovolí, se těmito náročnými pasážemi zabývat podrobněji. Třeba i vám toto pátrání pomůže k lepšímu pochopení Božího slova.
Jako první text jsem si zvolil příběh Kaina a Ábela. Při jeho čtení jsou mně nejasné dvě věci. Proč Hospodin neshlédl na Kainovu oběť a co může znamenat znamení, které Kain po bratrovraždě dostal?
Než přejdeme přímo k výkladu, je důležité upozornit, že samotná kniha Genesis vznikala postupně několik století, a proto existovalo mnoho různých rukopisů, které se pak navíc překládaly do řečtiny, protože hebrejština se nakonec stala pouze jazykem vzdělanců. A tak v současnosti máme k dispozici dvacet různých rukopisů s různými textovými variantami, jak v hebrejštině, tak v řečtině. K tomu navíc přistupuje skutečnost, že myšlení knihy je nám vzdáleno zhruba 2500 let. To vše nám ztěžuje naši práci, ale nemá nás to odradit a znejistit, právě naopak: díky tomu můžeme vnímat rozmanitost a krásu Božího slova.
Tedy, proč Hospodin nepřijal Kainovu oběť? Když jsem začal učit náboženství, v jedné metodice se to vysvětlovalo tím, že Ábel dal Hospodinu to nejlepší ze svého stáda, na rozdíl, od Kaina. Je pravda, že v textu je u Ábela uvedeno prvorozené z bravu, ale zároveň se nikde neříká, že toto bylo příčinou, proč Hospodin neshlédl na Kainovu oběť. Z toho důvodu Boží shlédnutí či neshlédnutí nemůžeme hledat v kvalitě oběti, to by byla čirá spekulace, jak zmiňují i současní vykladači. Zdá se tedy, že nejlepší vysvětlení spočívá ve svobodné Boží volbě, jak pěkně vystihuje kniha Exodus: " Smiluji se, nad kým se smiluji." (Ex 33,19). Bůh se tak prostě rozhodl. U Ábela můžeme nepřímo ukázat jeden z důvodů, proč tomu tak je. On ve svém jménu nese neurozenost, protože jeho jméno znamená opar, vánek, dokonce by se dalo přeložit i marnost. A Hospodin se sklání k těmto nepatrným. Navíc se v celé knize Genesis objevuje motiv, kde Bůh dává přednost mladšímu (Izákovi je dána přednost před Izmaelem, Jakubovi před Ezauem, Ráchel před Leou). K tomu ještě přistupuje tehdejší představa, že každé zaměstnání souvisí s určitou duchovní oblastí. Oblast zemědělství, která je spojena s Kainem, patřila díky svojí závislosti na koloběhu přírody mezi přírodní kulty, zvláště baalismus, a zobrazuje zajištěnost a stabilitu. Naproti tomu pastýřství, které je spojeno s Ábelem, zobrazuje nezajištěnost a stálé putování, tak příznačné pro vyvolený lid. Všechny tyto okolnosti mohou poodhalit Boží rozhodnutí. Ale je tím Kain definitivně Bohem odmítnut, zbaven Božího požehnání?
V následujícím verši vidíme opak. Hospodin Kainovi otcovsky domlouvá, aby se stále držel dobrého a jednal správně, pak i on bude zahrnut požehnáním, doslova: " Což nebude pozdvižena, totiž tvá tvář?" nebo jak překládá katolický překlad: " Nebudeš chodit s hlavou radostně vztyčenou? Jednoduše bychom mohli říci: "Což nepřijmu i tebe?" Bohužel na toto Kain nedá. Za každou cenu chce dosáhnout svého, požehnání hned a tady. Zloba a závist vítězí ne jenom v jeho tváři, ale i skutkem. Použije svého bratra jako živou oběť. Žije v přesvědčení, že krví požehnaného dosáhne vytouženého cíle, hojné úrody svého pole. Dokonce můžeme uvažovat o vzpouře vůči Bohu: „Bože, ty jsi mne odmítl, tak se obracím k tvému nepříteli." Na to poukazuje skutečnost, že krev jako zdroj života je používána v magii a pole, na kterém k obětování došlo, je místem démonů (srv. Lv 17,5-7).
Jenomže prolitá krev se obrací na Boha, nedá se zahrabat jako tělo. Bylo porušeno svrchované právo Boha život dát a život vzít. A tak namísto požehnání přichází kletba. Z Kaina se stává člověk bez domova, protože samotná půda mu odepře úrodu, žije bez jistoty a v stálé úzkosti, protože zpřetrhal pouto s bratrem i s Bohem. Sám je vystaven zabití. Tak svým činem, po vzpouře člověka proti Bohu (Adam a Eva), rozpoutal boj člověka proti člověku a zjišťuje, že bez Boží ochrany není v jeho silách toto vše unést.
A zde vidíme, že Bůh Bible není Bohem, který hledá pomstu nebo smrt člověka, ale jeho záchranu. Všechno toto násilí chce zastavit. Proto nad Kainem vyhlašuje sedminásobnou pomstu jako hráz proti rozmáhajícímu se zlu. Bez toho by smrt ovládla pole. Proto Kainovi uděluje znamení, které je pro něho ochranou: „... aby ho nikdo, kdo by ho nalezl, nezabil“.
Zajímavé je hledat, jakou formu toto znamení mělo. Vykladači mluví buďto o nějakém tetování jako kmenovém znaku všech, kteří spáchali něco podobného a musí přebývat v zemi Nód (toulat se), a nebo pro nás křesťany pozoruhodnějším výkladu, který je v souladu s celkem SZ, o znaku tav, který je psán podobně jako kříž: „Projdi městem, projdi Jeruzalémem a označ, doslova jedním tav, na čele lidi, kteří sténají a kteří pláčí nad všemi ohavnostmi, jež se uprostřed něho páchají." (Ez 9,4). Je to tedy znamení milosti, které poznamenaného označuje za Hospodinovo vlastnictví, za souzeného a přece omilostněného, který však po celý život musí nést důsledek svého jednání. Podle starobylé mimobiblické knihy Jubileí byl Kain usmrcen kamenem domu, který na něj spadl. To proto, že on sám Ábela zabil kamenem.
Závěrem si sám do svého života beru především myšlenku, že když mne Hospodin hned nevyslyší, a naopak vyslyší druhého, ba dokonce budu mít pocit odmítnutí, pak to ještě neznamená, že i mně nedá v příhodný čas, to co k životu potřebuji. Tím nepopírám, že to může být někdy velmi náročný zápas, protože se to v nás bouří, vždyť Hospodin nejedná podle našich přání. Dokonce to můžeme považovat za bezpráví. Ale nebuďme jako Kain, který nedokázal čekat a trpělivě nést Boží rozhodnutí. Na jeho příkladu vidíme, kam takový postoj může nakonec vést.
Související články