DRUHÉ ČTENÍ Z LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA EFEZANŮM (EF 2,4-10)
(Bratři!) Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! (Dostáváte ho) ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.
PRVNÍ ČTENÍ Z DRUHÉ KNIHY MOJŽÍŠOVY (EX 20,1-17)
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Covidová doba těžce dopadá na bedra zdravotníků, jejich vyčerpání je za hranicemi možného. Rozhodli jsme se je spolu s farností Stodůlky a Barrandov alespoň symbolicky povzbudit.
PRVNÍ ČTENÍ Z PRVNÍ KNIHY MOJŽÍŠOVY (GN 22,1-2.9a.10-13.15-18)
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ (Anděl) řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“
Vytrvejte a zůstaňte pevní
Násilí opanuje zemi. Planeta bude probodnuta meči nevědomosti a nenávisti. Národy se budou potácet pod tíhou utrpení, strach zpustoší celou zemi jako bouře, srdce lidí budou přetékat žalem. Hloupí a zlí lidé budou ovládat osud národů, zavlečou je na cestu utrpení a smrti kvůli slepé zášti, které budou přezdívat „spravedlnost“. Zášť a nevědomost ovládnou svět.
Vytrvejte a zůstaňte pevní ve víře a v lásce. Tvář země se změní, ale vy si zachováte Kristovu tvář. Hranice, společenství a zřízení států budou vymazány a znovu nakresleny, lidé se budou ploužit pod tíhou ohně a železa, ale vy si zachováte lásku bez hranic. Střežte své církevní společenství, vaším státním zřízením ať je evangelium. Buďte kotvou, která zachytí bloudící, vaše srdce ať jsou přístavem spásy pro všechny ztracené a zbloudilé, kteří prosí o ochranu. Svými modlitbami můžete spustit déšť milosrdenství a zemi zavlažit svou láskou. Modlete se, aby se zatvrzelá srdce obměkčila, aby zatemnělé mysli prozřely.
PRVNÍ ČTENÍ Z PRVNÍ KNIHY MOJŽÍŠOVY (GN 9.8-15)
toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“
Postní doba nám nelahodí. Ale je to takový budíček pro duši…
Nadbytek nás dezorientuje
„Zatrubte na polnici, nařiďte půst“, říká prorok Joel (Jl 2,15). Postní dobu zahajuje pronikavý zvuk polnice, který uším ale nelahodí. Tento mocný zvuk má nasměrovat náš život, který stále ubíhá, ale často nevíme kam. Volá, abychom zastavili, vykročili k podstatnému a postili se od nadbytečností, které působí roztěkanost. Je to budíček pro duši.
Přijměte pozvání na společnou modlitbu křížové cesty. Budeme se modlit každou postní neděli od 15.00 hodin v areálu Malejova