ČTENÍ Z JANOVA EVANGELIA (JAN 12.12-16)
Mnoho lidí, kteří přišli na svátky, slyšelo, že Ježíš jde do Jeruzaléma. Tu vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský!“ Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj, jak je psáno: `Neboj se, siónská dcero! Hle, tvůj král přichází, sedí na oslátku.' Jeho učedníci to zprvu nechápali, ale teprve až byl Ježíš oslaven, rozpomenuli se, že to bylo o něm psáno a že mu to tak udělali.
ČTENÍ Z LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA FILIPANŮM (FLP 2.6-11)
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
UMUČENÍ NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA PODLE MARKA (MK 14.1-15.47)
Bylo dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé Zákona hledali příležitost, jak by se Ježíše lstí zmocnili a jak by ho připravili o život; říkali totiž: „Jenom ne o svátcích, aby nedošlo ke vzbouření lidu.“ Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: „Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a mohli jsme je dát chudým.“ A zlobili se na ni. Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdykoli chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala.“ Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. (…)
K ZAMYŠLENÍ
Touto neděli začínáme slavit Svatý týden, kdy si budeme připomínat a v liturgii slavit vrcholné události dějin naší spásy.
Ježíš poprvé se nechá oslavovat jako král, vjíždí do Jeruzaléma na oslátku, aby naplnil proroctví a odkazuje tím, že je potomek Davidův a slíbený Mesiáš. Volání lidu: „Hosana“, palmové ratolesti jsou symbolem vítězství. Učedníci moc nechápou, co se děje. Pochopí to, až bude Ježíš oslaven.
Volání zástupu jak to sv. Jan zapsal jsou slova proroků, žalmů, které odkazuji na Ježíšovo poslání – on je Mesiáš, on je očekávaný král, který přichází aby byl uprostřed svého lidu a daroval mu spásu (srov. Sof. 3,14nn)
Jaký je Ježíš král?
Lidé mají zkušenost: Ježíš uzdravuje, křísí mrtvé, osvobozuje z moci zlého, sytí zástupy, jeho slovo má moc. Je snad ideálnější muž k převzetí moci? Ale Ježíšovo království není z tohoto světa. A on nevstupuje do Jeruzaléma jako dobyvatel, ale král přichází, sedí na oslátku. Ano, skloní se před ním každé koleno, ale před tím je poslušný až k smrti na kříži. Bůh a člověk, Syn Otce, který přišel zvěstovat, že Bůh je Otec, který nezapomněl na své děti a nyní jim skrze svého Syna otevírá cestu k sobě.
Ježíš jde ve své lásce do krajnosti a činí to, co si přeje Otec.
Pašije letos z Markova evangelia nás vrací z euforie slavného vjezdu do Jeruzaléma zpátky na zem – Ježíš přijíždí do Jeruzaléma, aby tam zemřel za hříšníky. Ti kdo mu mávají palmami a volají: „Hosana“, budou možná za několik dní volat: „Ukřižuj!“ Kvůli této hodině však Ježíš přišel, kvůli mně,kvůli nás to podstoupil.
V dalších dnech budeme spolu s Ježíšem prožívat jeho svatý týden.
Na Zelený čtvrtek si připomeneme „Poslední večeři“ – tak jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka - říká učedníkům a zcela se jim dává – umývá jim nohy, nabízí své tělo a krev jako pokrm a nápoj. Je to nová smlouva zpečetěná Ježíšovou krví. Předjímá to, co se uskuteční na Golgotě a co my znovu a znovu zpřítomňujeme a slavíme liturgicky.
Budeme také konfrontováni se smutnou realitou zrady Jidáše a zapření Petra.
Velký pátek je dnem, kdy s nadějí, vděčností i lítostí hledíme na kříž. S nadějí a vděčností, že Ježíšova smrt smyla dlužní úpis našich hříchů. S lítostí, že to byly naše hříchy – my, kdo přibil Ježíše na kříž. S vděčností, že to Ježíš pro nás udělal.
Na Bílou sobotu celé tvorstvo čeká – až se Král probudí.
Neděle pak je novým dnem – vše je nové, Ježíš z mrtvých vstal – Haleluja.
Přeji vám požehnané dny a pokojné prožití velikonočních svátků
P. Jeroným