Období listopad 2021 - leden 2022
Petr: Mami, ve škole nám říkali, že začala synoda. Moc nechápu o co jde. Ty to chápeš?
Zdenka: Nám nic ve škole neříkali, to bude zas jenom pro křesťany, ach jo, ty církváče.
Máma: Myslím, že synoda není jen pro křesťany, ale o co jde tomu taky rozumím jen málo. Víte co, v neděli si pustíme kázání papeže Františka, ať se o tom dozvíme něco víc.
Táta (volá od vchodu): Tak už pojďte do auta nebo přijdeme pozdě a na zahradě bude tma.
O dva dny později po shlédnutí kázání papeže Františka.
Zdenka: Mami, takže jde o naslouchání? To jsme se ve škole učili v Základech společenských věd: parafráze, shrnující věty, citoslovce…
Petr: No, já nevím. Myslím, že jde o čtení Bible a setkávání s lidma.
Táta: Mně se líbilo, že máme odložit masky a zkusit být takoví, jací jsme.
Zdenka: To chce teda odvahu.
Máma: Už jsem si myslela, že nám ve farnosti přibudou zase nějaké aktivity, kterých už teď mám nad hlavu. A ono ne. Máme vykročit na cestu a čekat Boží překvapení. To se mi vlastně občas stává, že zažiju příhodu, která mě tak zasáhne, že začnu přemýšlet, co mi tím Pán chce říct.
Petr: Jo, to říkali už ve škole, máme si klást otázky...něco o Duchu svatém.
Zdenka: To zní tak vznešeně „Co Duch svatý chce říct Církvi?“
Máma: Já to vidím jednoduše - dělat co mám a to stačí.
Táta: Avšak, to není jen tak. Někdo se třeba uzavře jen do své rodiny. Naproti tomu se máme přece zajímat i o druhé a taky svědčit o Bohu a jeho lásce, vést dialog se společností a jinými křesťany.
Zdenka: Přece nebudu chodit po ulici a bavit se s cizíma lidma, abych jako mohla svědčit?
Petr: Ségra, neboj, každej má to svý poslání. Misie... hustý, není pro každýho.
O týden později po nedělním kázání o synodě ve farnosti.
Máma: Tak co děti, oslovilo vás něco na mši?
Zdenka: Jasný - Jana říkala, že Tonda je v karanténě. Průšvih, nemůžeme na skautskou výpravu.
Máma: Já myslela to kázání o synodě?
Petr: Mami, myslíš, že můžu chodit na tu synodní skupinku, když mi ještě nebylo 15?
Táta: No proč bys nemoh, ale nevím, jestli ty témata nejsou moc složitý.
Zdenka: Jdu si najít evangelium s tím bohatým mladíkem. Nevíš, brácha, kde to je?
Petr: Někde na začátku Marka. … Tak já tu skupinku zkusím. Ale ta ztracená výprava mě teda štve.
Máma: Hm, to je fakt nanic...
Já jsem nadšená z těch běžných nápadů: když si jdu dělat kafe, střelná modlitba, když startuju auto svěřuju den Pánu, když potkám kamarádku, věnuju jí čas jako by to byl Ježíš. To by mě nenapadlo, že o tom je taky synoda. Já myslela, že jde hlavně o diskuze a na to nemám čas.
Táta: Vidíš, a je to obojí. Promiňte, pádím za paní Janečkovou. Už jsem ji dlouho neviděl a Hubert mi řekl, že má zlomenej krček. Vrátím se na oběd. Snad to stihnu. Nabídnu jí pomoc a nákupy přes Rohlík.
Petr: To jí můžu dělat já, on-line to jde jedna dvě...
Zdenka: A kdyby chtěla popovídat, přijdu klidně v úterý. Zeptej se jí.
Táta: Tak si představte, že paní Janečková ještě půjde na pár dní do nemocnice, ale už teď plánuje, jak se bude věnovat vnoučatům a zahrádce. Cítil jsem se vedle ní hezky, asi proto jak poslouchala se zájmem o mých problémech. Zdenko, návštěvy v úterý přijímá a těší se na tebe. Jo a děkuje za nabídku nákupů. Bude se za nás modlit růženec.
Máma, táta, Zdeňka, Petr: Mysleli jsme si, že jsme vzorňáci, jak naplno hledáme Pána Ježíše. A nyní zakoušíme, že On nás hledá jako PRVNÍ.
Tato příhoda je bez konce… Můžeš pokračovat svým příběhem i Ty :-)
Inspirováno: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2021-10/zahajovaci-mse-synody.html
Ilustrační fotka: https://www.shutterstock.com/.