ČTENÍ Z LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA ŘÍMANŮM (ŘÍM 8,14-17)

Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOUŠE (MT 28,16-20)

Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!"

K ZAMYŠLENÍ

Tajemství Nejsvětější Trojice patří k nejhlubším tajemstvím křesťanské víry a dotýká se nejvnitřnějšího života Boha. Mnoho teologů strávilo času a času v přemýšlení a modlitbách, aby pronikli toto tajemství. Známá je legenda o sv. Augustýnu, který při sepisování svého díla O Trojici se jednoho dne procházel po břehu moře a narazil na malého chlapce, který měl vyhloubenou jamku v písku a lasturou do ní naléval vodu z moře. Po chvíli pozorování, se Augustýn chlapce zeptal? „Co děláš?“ Chlapec mu odpověděl: „Přelévám moře.“ „Ale to se ti nepodaří.“ reagoval sv. Augustýn. Chlapec na něj pohlédl a řekl: „A ty si myslíš, že se ti podaří pochopit Nejsvětější Trojici?“

Henri Lubac napsal: „Je třeba, aby svět věděl: zjevení Boha-Lásky převrací všechny dosavadní představy o božství.“ A o tomto to je - když Bůh zjevuje tajemství svého vnitřního života, je to tajemství lásky Otce k Synu, Syna k Otci a lásky – Lásky, kterou je Duch svatý. Tato láska Boha přetéká a touží se dávat. Z této lásky a pro tuto lásku jsme byli stvořeni.

V romanci „O sdílení tří osob“ sv. Jana od Kříže říká Otec Synu:

V tobě samém se mi zalíbilo,
ó živote mého života!

Jsi světlem z mého světla,
jsi mou moudrostí,
podobou mé podstaty,
v které se mi velmi zalíbilo.

Tomu, kdo si tě zamiluje, Synu,
sebe sama bych dal,
a láska, kterou k tobě mám,
tutéž bych do něj vložil,

protože si zamiloval
toho, kterého jsem měl tak rád.

A sv. Jan pak v romanci „O stvoření“ ještě tuto myšlenku rozvíjí:

- Snoubenku, která by tě milovala,
můj Synu, dát bych ti chtěl,
která by si pro tvou hodnotu zasloužila
být v naší společnosti,

a jíst chléb u jednoho stolu,
tentýž, který jsem já jedl,
aby poznala dobra,
která jsem v takovém Synu měl,

a aby se se mnou těšila,
kvůli tvému půvabu a svěžesti.
- Velmi za to děkuji, Otče,
- Syn odpověděl -;

snoubence, kterou bys mi dal,
svůj jas bych dal,
aby skrze něj viděla,
zač můj Otec stál,

a jak bytí, které vlastním,
z jeho bytí jsem přijal.
Sevřel bych ji ve svém náručí
a ve tvé lásce by se roznítila

a věčnou rozkoší
by tvou dobrotu velebila

Protože mystikům a básníkům je často dáno nejen nahlédnout dál, nebo hlouběji, ale také vyjádřit, co zahlédli, mohou nám tyto texty pomoci o trochu více poznat našeho Boha.

Přeji požehnanou neděli

P. Jeroným

Henri-Marie kardinál de Lubac SJ (20. února 1896 – 4. září 1991) byl francouzský jezuita, kněz a kardinál římskokatolické církve. Je považován za jednoho z nejvlivnějších teologů 20. století a II. vatikánského koncilu.