ČTENÍ Z LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA GALAŤANŮM (GAL 5.16-25)

Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království. Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo (náležejí) Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE JANA (JAN 15,26-27; 16,12-15)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

K ZAMYŠLENÍ

Potřebujeme Ducha svatého? K čemu? Je dobrý k tomu, aby zefektivnil naše síly a jednání?

Takové a podobné otázky bychom si mohli klást, ale myslí a doufám, že dnes každý křesťan, který trochu jen žije s Bohem ví, že bez Ducha svatého to nejde. Vysvítá to také  s jakým důrazem Ježíš o Duchu svatém mluví a jak nabádá učedníky k jeho přijetí.

Apoštol Pavel nám dnes v 2. čtení dává základní orientaci. Celý list Galaťanům je pobídkou k žití pravé svobody, kterou dává Bůh. Žít svobodu znamená volit – správně volit.

Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu – podle Pavla jsou dva druhy svobody – podle těla a podle Ducha svatého. Svoboda podle těla vede k otroctví, protože hlavní hybnou silou je sobectví. Tělo představuje křehkost člověka, který hledá spásu vlastní silou, chce vlastnit a je ovládáno strachem ze smrti. Naopak svoboda podle Ducha vede k vládě nad sebou, otevřenosti a lásce, protože hybnou silou je láska. Duch proměňuje v nového člověka přetvořenému k Božímu obrazu.

Volit v tomto duchu znamená odřezávat v životě to, co pochází ze sobectví a ze strachu těla. Znamená osvobodit nádherné Boží dílo – člověka z kusu mramoru – toto je myšlenka Michelangela – je třeba osvobodit sochu, která je v kusu mramoru ukrytá.

Je to skrytý boj, který probíhá v každém člověku.

K jakým skutkům vede tělo? Sobectví se překládá do skutků – „dostanou tělo“ a stanou se zjevnými. Pavel předkládá seznam, který není úplný, ale vypovídá.

První tři neřesti jsou proti tělu, další proti Bohu – nebo vyznačují pochybený vztah k Bohu. Zbytek pak skutky, které narušují a komplikují vztahy. Završuje, že sobectví nedostane za dědictví Boží království.

Ovoce Ducha svatého - láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost je oproti skutkům těla Boží dar – není to naše ovoce, přesto souvisí s naší ochotou a spoluprací s Bohem, jeho milostí s jeho Duchem. Je to žití dědictví, které nám získal Ježíš je to důsledek smrti starého člověka a projev nového života v Kristu.

Požehnanou neděli

P. Jeroným