PRVNÍ ČTENÍ Z PRVNÍ KNIHY MOJŽÍŠOVY (GN 15,1-6; 21,1-3)

Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká." Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu." Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit." Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

DRUHÉ ČENÍ Z LISTU ŽIDŮM (ŽID 11,8.11-12.17-19)

(Bratři!) Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho (Bůh) zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: `Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také (Izáka) dostal nazpátek i jako předobraz.

SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE LUKÁŠE (LK 2,22-40)

Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

K ZAMYŠLENÍ

Slavíme svátek sv Rodiny a tradičně se tento den modlíme za rodiny a za manžele. Rodina patří k základu lidského života a nefunkční rodina v počátku života „vybaví“ člověka zátěží, kterou pak vleče po celý život. Současné těžkosti mnoha rodin nebo manželských párů nelze jednoduše svalit ne vnější nepříznivé okolnosti, nebo na malou ochotu k nesobectví a velkorysosti, jak to může občas zaznít.

Co nám může to dnešní Boží slovo říci do dnešní doby? To co je stále platné – Bůh stvořil člověka k svému obrazu – tzn. jako tvora vztahového, kdy základem vztahu je vzájemná láska. Podstata je vyjádřena v manželském slibu: „odevzdávám se ti a přijímám tě“. Zdá se to jednoduché a prosté, ale ze života víme, jak je to často nedosažitelné. Křesťanské manželství není je lidská záležitost, ale také Boží – vždyť manželé zvou Boha do svého vztahu. O Abrahámovi čteme: (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. To bylo v záležitosti potomstva a víme, že Abrahám se Sárou se snažili Pánu Bohu trochu „pomoci“ takovým lidským způsobem (narození Izmaele z otrokyně), ale Bůh měl jiný plán. Uvěřil (několikrát), že Bůh má dost moci…

Živá víra nebrání být aktivní, máme svůj život utvářet, ale zároveň ukazuje cesty, které bychom jen lidským způsobem nenašli, nebo k nim neměli odvahu. Láska, trpělivost, odpuštění - tyto základní kameny vztahu – vždy v všeobecné rovině schválíme, ale když se dostaneme do konkrétní situace s požadavkem ne 7x, ale třeba 77x7x, pak to je záležitost víry.

Pak bych nerad opomenul dnešní dvě postavy evangelia – Siemona a Annu. Pro vás, dříve narozené, jsou povzbuzením, že Bůh s člověkem počítá i tehdy, když už není s to podávat výkony jako v mládí. Lidsky jejich život nestál za moc – zvláště Anna ani děti neměla, což v Izraeli byl velký handicap, ale oba patřili mezi Boží chudé, ty, kdo očekávali potěšení Izraele a díky tomu mohli zahlédnout toho, na kterého čekali. Někdy staří lidé říkají: „Já už nic nezvládnu, já se už mohu jen modlit“ a zdálo by se, že je to taková berlička. Až na věčnosti uvidíme, kolik dobra mohlo být vykonáno a kolika zlům bylo zabráněno díky modlitbě babiček a dědečků. Nepodceňujme sílu modlitby.

Přeji vám požehnanou neděli, vyprošujme našim rodinám hojnost lásky, milosti, velkorysosti a odpuštění.

Jeroným