ČTENÍ Z KNIHY JOB (JOB 38,1.8-11) 

Hospodin odpověděl Jobovi z (hlubin) bouře a řekl: „Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou (přikryl) jak plénkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou? Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dále, zde se má tříštit bujnost tvých vln.“

ČTENÍ Z DRUHÉHO LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA KORINŤANŮM (2 KOR 5,14-17)

Bratři! Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MARKA (MK 4,35-41)

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali se mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“

K ZAMYŠLENÍ

Společným tématem 1. čtení a evangelia je Bůh Stvořitel. Na Jobovu výzvu mu Bůh připomíná: Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou (přikryl) jak plenkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou? Ano, Bůh nejen vše stvořil, ale také dál se svým stvoření zabývá. Ani nesedí u řídícího pultu, kde řídí každý krok, ani není jen pozorovatelem, který sice vše udělal, dal tomu pravidla, ale už se dál nestará. Zvláště člověk je stále v centru jeho zájmu. 

Údiv učedníků, že Ježíše poslouchá moře, vítr, bouře je namístě. Ježíš se zjevuje jako Boží Syn - Bůh. Učedníci nejen mají poslouchat jeho slovo a jednat podle něj, ale mají v Ježíše uvěřit a důvěřovat mu. 

Mají se stát novým stvořením, novým Božím lidem. Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Ježíš - Syn - nejen má podíl na stvoření, ale stal se Spasitelem a tedy příčinou nového stvoření.

Být s ním, znamená být v bezpečí. V našem životě mohou a vyskytují se okamžiky, situace podobné té, kterou popisuje evangelista. Náš život je takovou lodičkou, která pluje po moři života q ne vždy je jasné a slunečné počasí. Když však máme v lodičce Ježíše, pak opravdu jsme v bezpečí , a to i tehdy, když se zdá, že Ježíš nejen mlčí, ale dokonce spí. Ježíš mohl v lodičce spát, protože důvěřoval Otci. Učme se této synovské důvěře.

Přeji Vám požehnanou neděli

P. Jeroným