ČTENÍ Z PRVNÍHO LISTU SVATÉHO APOŠTOLA JANA (1 JAN 3,18-24)
Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE JANA (JAN 15,1-8)
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“
K ZAMYŠLENÍ
Podobenství o vinném kmeni, které dnes Ježíš vypráví, o plodných a neplodných ratolestech muselo jeho posluchačům připomenout nejedno slovo Starého zákona. Vinice jako obraz snoubenky v Písní písní, nebo vinice jako lid Izrael u proroka Izaiáše (Iz 5,1-4), s kterou Hospodin vede svou při, protože ji opečoval, ale místo hroznů vydala jen pláňata. Vždy vyjadřuje vztah Boha k svému lidu, a to vztah láskyplný a zároveň bolestný, protože vinice ”neodpovídá” na všechnu tu starost a péči vděčně - přinášením úrody.
Ježíš je však ten pravý a dobrý vinný kmen. A o nás Ježíš mluví jako o ratolestech, které jsou naroubovány na tento kmen a stávají se součástí tohoto kmene – jedním kmenem – jedním tělem. Ve křtu jsme byli na tento kmen, na Krista naroubování a od té chvíle nás vyživuje tatáž míza, tentýž život. V našich žilách proudí Ježíšova krev, Touto mízou je Duch svatý, který oživuje Kristovo tělo – vinný kmen – církev.
Ovoce patří kmeni i ratolesti – je to ovoce Ducha svatého. Ratolest sama od sebe nikdy ovoce nepřinese. Musí být napojena na zdroj života – spojena s kmenem. Ani my nemůžeme nést ovoce, které Otec od nás očekává, sami od sebe, jen ve spojení s Ježíšem. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Není to o tom, že jsme k ničemu, ale ubezpečení, že s Ježíšem můžeme vykonat velké věci. Když se však od něj oddělíme, nemůžeme nést žádné ovoce.
Jak zůstávat v Ježíši? Vírou, modlitbou, naslouchání a uchovávání jeho slova: Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Jeho slovo očišťuje.
Otec miluje tuto révu a stará se a pečuje o ní – prořezává a odřezává suché a plané ratolesti.
To jsou znepokojivá slova. Může se stát, že mohu být naroubován a přesto jsem planou, nebo dokonce suchou ratolestí? Ano, bohužel. Proto také nás apoštol Jan vybízí v 2. čtení: nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! To je oddělení od Ježíše – dvojaký život – jeden před světem a druhý v nás, nebo slova, které nenásledují skutky.
Když však milujeme Ježíše, milujeme i bratry a sestry. Nebo se o to snažíme. A pak máme přístup k Otci a můžeme prosit oč chceme a dá nám to. A co chceme? Nové auto, životního partnera, hodné děti, uzdravení někoho blízkého? Hledejte nejdříve Boží království a ostatní vám bude přidáno. Co nám chce Otec hlavně dát – to co svému Synu – sám sebe, svou lásku.
Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.
Přeji požehnanou neděli
P. Jeroným