ČTENÍ Z PRVNÍHO LISTU SVATÉHO APOŠTOLA JANA (1 JAN 2,1-5a)
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za (hříchy) celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE LUKÁŠE (LK 24,35-48)
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“
K ZAMYŠLENÍ
Jedna z těžkostí evangelií ohledně velikonočních událostí je chronologie. Proto nás může udivit dnešní úryvek, kdy “zase” jsou učedníci zděšeni, když vidí Ježíše. Úryvek navazuje na Emauzské učedníky, kteří se vrací do Jeruzaléma poté, co poznali Ježíše při lámání chleba. Tomu předcházelo setkání žen s anděly u prázdného hrobu a nevíra apoštolů vůči jejich vyprávění. Takže se až nyní apoštolové poprvé naživo setkávají s Ježíšem zmrtvýchvstalým.
Co je znovu a znovu zarážející, že jsou připraveni spíše věřit, že vidí ducha, než, že Ježíš je živý, že vstal z mrtvých. Přitom Ježíš tolikrát o tom mluvil a asi obstojně i znali Písmo, kde se o Mesiáši mluvilo. Přesto potřebovali, aby se jim Ježíš zjevil v oslaveném těle, aby jim ukázal své rány, mohli se ho dotknout a s ním pojíst. A navíc potřebovali, aby jim Ježíš otevřel mysl, aby rozuměli Písmu a mohli jít hlásat všem národům, že Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých, a že v jeho jménu jsou odpuštěny hříchy.
To je základní zvěst evangelia i „důsledek“ jeho přijetí – nežít v otroctví hříchu.
Toto vám píšu, abyste nehřešili, slyšíme od apoštola Jana. Kdo uvěřil v Krista a byl ve křtu ospravedlněn žije ve světle Kristově a žije pod jeho vládou a ne pod vládou hříchu. A jak poznám, že je to pravda? Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Ale přece každý z nás má zkušenost, že se nám nedaří všechny přikázání zachovat? Je tedy pravda o nás, co píše sv. Jan? Přece píše: „Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda.“
Je rozdíl mezi pyšnou sebejistotou: Já znám Krista a jsem tedy „za vodou“, ale život tomu neodpovídá a pokorným vědomím, že život jsem dostal od Ježíše, který je smírnou obětí za všechny hříchy, a který se za mne u Otce přimlouvá.
Součástí a projevem takového života je snaha zachovávat Ježíšovo slovo – tedy nejde tu “jen” o přikázání - co je a co není dovoleno, ale o celkové žití v Ježíšově slově, žití v lásce a důvěře - zkrátka žití v jeho životním stylu. Takový život vede k stále hlubšímu poznání Pána a stále hlubšímu spojení s ním. A o to jde.
Protože jen v Ježíši je život, pravda a světlo.
Přeji požehnanou neděli
P. Jeroným