Slovo na 6. neděli v mezidobí (14. 2. 2021)

PRVNÍ ČTENÍ Z TŘETÍ KNIHY MOJŽÍŠOVY (LV 13.1-2.45-46)

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.“

DRUHÉ ČTENÍ Z PRVNÍHO LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA KORINŤANŮM (1 Kor 10,31-11,1)

(Bratři!) Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.

SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MARKA (MK 1,40-45)

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže (Ježíš) už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili (lidé) odevšad.

K ZAMYŠLENÍ

Malomocenství – tato nemoc propojuje 1. čtení s evangeliem. Za tímto termínem je ve Starém zákoně skryto více různých nemocí, převážně kožních, ale my zůstaneme u nemoci malomocenství, Lepry – u nemoci, při které člověk umírá a rozkládá se zaživa. Byla to hrozná nemoc, která také vedla k společenské i náboženské izolaci - ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.

 

Tato nemoc byla nevyléčitelná a mohl ji uzdravit jen Bůh. Když aramejský král poslal svého generála k izraelskému králi, aby ho uzdravil, ten zvolal: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství?“ (2 Královská 5,7) Uzdravení z malomocenství se tak rovnalo vzkříšení z mrtvých. A pravomoc prohlásit někoho v tomto ohledu za „nečistého“ nebo „čistého“ měli kněží. Případů uzdravení není mnoho. Ve Starém zákoně je uzdraven právě Náman - skrze poslušnost proroku Elíšovi se na něm projeví Boží moc. 

V Ježíšově době učitelé zákona učili, že až přijde Mesiáš, bude křísit mrtvé, očišťovat od malomocenství a vyhánět zlé duchy. To objasňuje, proč Ježíš posílá uzdraveného malomocného, aby se ukázal knězi a proč je tam ta poznámka „jim na svědectví“. Na svědectví učitelům zákona, že Ježíš je Boží pomazaný - Mesiáš.

Malomocenství těla – malomocenství duše (hřích)

Toto přirovnání používají již staří duchovní otcové, protože tu nachází mnoho styčných bodů.

  • začíná to nenápadně 
    • jedna vyrážka, rána, která se neléčí 
    • drobnější „hříšky“, které člověk jak se dnes říká „neřeší“, protože “je přece dělají všichni”, nebo se jich nechceme vzdát
  • postupně zachvátí celého člověka, 
    • pokud se neléčí (dnes je to možné) a může to dojít až do těch smutných konců, kdy se tělo rozkládá se zaživa
    • hřích má schopnost „nabalovat“ další hříchy a vytvářet určitou svědomí. Proto je dobré si uvědomit, že než je člověk schopný „hrozných“ skutků, předchází jim spoustu banálních „hříšků“, které přece dělají všichni
  • není lék, který by byl v naší moci
    • na lepru dnes již ano, ale jen v počátečních fázích
    • žádný hřích nevymaže sebevětší dobrý skutek ani to, že přestaneme hřešit, ani, že vymyslíme nějakou „kompenzaci“, či trest
  • Bůh má moc uzdravit – to je evangelium – dobrá zpráva! Obě malomocenství!
    • Malomocný se přiblížil k Ježíšovi, věřil, že Ježíš má moc jej uzdravit. Přichází s pokorou, ví, že nárok na uzdravení nemá: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ A odpověď? „Chci, buď čistý!“ To je odpověď Boží na náš hřích. „Chci tě očistit, chci ti dát nový život!“ 

Dělejme to jako tento malomocný. Nic nedejme, že je to proti předpisům – malomocní museli žít mimo města a vesnice, s lidmi se nestýkat a při přiblížení někoho volat: „Nečistý!“. Pokušitel se také často snaží nás přesvědčit, že to není správné, co Bůh dělá, že bych měl zaplatit za své špatné skutky, a že nemám právo na milosrdenství… Přicházejme za Ježíšem se stejnou prosbou: „Pane, můžeš mě očistit.“ A pak uslyšíme: „Ano, chci, jsi čistý, tvé hříchy jsou odpuštěny!“

 

Přeji požehnanou neděli

P. Jeroným