PRVNÍ ČTENÍ Z KNIHY JOB (JOB 7,1-4.6-7)
Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.
ŽALM 146
Odpověď: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce
Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, - opěvujte našeho Boha, neboť je milý, - zaslouží si chvály. - Hospodin buduje Jeruzalém, - shromažďuje rozptýlené z Izraele. *
Uzdravuje ty, jimž puká srdce, - a jejich rány obvazuje. - Určuje počet hvězd, - každou z nich nazývá jménem. *
Velký je náš Pána a přemocný, - jeho moudrost je bez míry. - Pokorné Hospodin pozvedá, - bezbožné však ponižuje k zemi. *
SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MARKA (MK 1,29-39)
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.
K ZAMYŠLENÍ
Nemoc a utrpení člověka, zvláště je-li těžké, nebo dlouhotrvající, je vždy zkouškou. Čtení této neděle nám dobře zapadají do současné doby, kdy nemoc, utrpení jsou nějak blíže a dotýkají se nás všech mnohem intenzivněji. A kromě toho budeme v tomto týdnu slavit památku Panny Marie Lurdské, kdy při mši svaté bude možnost přijmout svátost nemocných..
Job, je zástupcem lidí strádajících a zkoušených. Jeho příběh není snadné správně číst, ale je nám v mnohem pochopitelný, protože odráží lidskou zkušenost. a z části jeho odpovědi svému příteli na jeho lacinou útěchu: „...Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá…" (Job 5,17n), se jeví, jakoby Job už žádnou lepší budoucnost neviděl. Přesto nemůžeme říci, že Job vůči Hospodinu reptá. Proč? V poslední větě říká: „Pamatuj (Bože)…“ - protože se jeho nářek mění v modlitbu. Job „vylévá své srdce“ před Hospodinem. Hluboko v jeho duši je zapsáno: Bůh je dobrý, i když jeho záměrům nerozumím – což také na konci příběhu Job vyznává: „Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. Proto odvolávám a lituji všeho…“ (Job 42,1-6)
Bůh není příčinou zla a v utrpení člověka si nelibuje. Zlo a utrpení však dopouští z často nám nepochopitelných důvodů. Musíme si přiznat, že za mnohým zlem a utrpením stojíme my lidé a je důsledkem našeho hříchu, sobectví a nedostatku lásky a také neposlušnosti Bohu. A když bereme vážně existenci Zlého a jeho úsilí ničit a vraždit, tak si musíme připomenout, že mu nakonec v důsledku jde o jedno - odvést nás od Boha - „vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit“. (Job 1-2)
Bůh však tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16) Ježíš Syn Boží přišel, aby nám ukázal pravou tvář Otce a aby zmařil činy ďáblovy. (1 Jan 3,8)
To je poselství dnešního evangelia, to je radostná zvěst. Bůh nestojí nečinně opodál a jen se nezúčastněně dívá, ale uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje. Každý člověk je v centru jeho pozornosti, na každém mu nesmírně záleží.
A co to může znamenat pro náš život?
Nereptejme, ale nebojme se „vylévat své srdce“ Bohu. Ideálem není křesťan, který každou situaci zvládá s přehledem a nadhledem, nějaký křesťanský superman (nebo super žena). Jsme děti Boží, žijme v důvěře, že jsme v Božích rukou s vědomím, že směřujeme domů, kde nás čeká milující Otec a kde už není pláč a bolest, ale radost a plnost života.
Žijme jako lidé živé víry, kteří svou naději a důvěru v Boha, staví na Božím slově, kde se Bůh zjevil jako Otec. Na evangeliu, které je jeho živým slovem, a které je stále aktuální, pravdivé a životodárné.
Velká část evangelií svědčí o movných skutcích, které Ježíš konal. Radostnou zvěst Ježíš potvrzuje tím, že uzdravuje, křísí mrtvé a osvobozuje od zlých duchů. Bultmann, biblista žijící ve 20. století, napsal: „Není možné věřit zázrakům a exorcismům popsaným v evangeliích, a zároveň používat elektrický proud nebo chodit k lékaři.“ Dovolím si říci, že se hluboce mýlíl. Jednak víra není v rozporu s výdobytky lidského snažení, studia a kreativity a pak nejen má zkušenost, ale mnohých potvrzuje, že Ježíš i dnes koná to, co čteme na stránkách Bible. I v dnešní době, kdy technika, medicína apod. dokáže podivuhodné věci,jsme stále konfrontováni s limity, s kterými si neporadíme. Nemějme proto strach se obracet k tomu, který je původcem všeho a ve víře se modleme, aby se nás Bůh uja, aby se ujal těch, kteří jsou okolo nás a trpí. Modleme se s očekáváním, že nás Bůh nenechá na holičkách, ale splní své sliby. Zároveň však nechejme Bohu způsob a čas, jak a kdy to udělá. Může to být jeho přímým zásahem nebo např. skrze lékaře. Buďme trpěliví, buďme vděční a buďme ochotní se jím nechat vést i se nechat pozvat ke službě.
Přeji požehnanou neděli
P. Jeroným