PRVNÍ ČTENÍ Z PÁTÉ KNIHY MOJŽÍŠOVY (DT 18,15-20)

Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: `Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.' Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!'“

DRUHÉ ČTENÍ Z PRVNÍHO LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA KORINŤANŮM (1 KOR 7.32-35)

Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MARKA (MK 1,21-28)

V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.Duše spravedlivých jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že jsou ho hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože jeho vyvolení najdou lásku a smilování.

K ZAMYŠLENÍ

„Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím.“ Izraelský lid má za sebou hrůzostrašnou zkušenost dýmající a hřmící hory Sinaj a prosí Mojžíše, aby on byl prostředníkem, aby Bůh k nim nemluvil přímo. Dostává příslib, že nejen Mojžíš, ale že Bůh pošle prostředníka – proroka, který bude zvěstovat a tlumočit Boží slovo. Izrael má povinností ho poslouchat.

Příslib jde přes všechny starozákonní proroky až k Ježíši, který je tím jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi.

Ježíš přišel, aby nám předal Otcovo slovo. V evangelium čteme: Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V čem bylo jeho vyučování jiné, než vyučování učitelů zákona? V autoritě. 

Učitelé zákona se ve svých výkladech opírali o autoritu a názor jiných rabínů – těch, kteří měli mezi učenci i lidem Izraele autoritu. Ježíš však často říká: „… bylo vám řečeno, ale já vám říkám…“. A jak svědčí evangelium už jen jeho slovo léčí a osvobozuje - „I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ 

Tato Ježíšova autorita a zdání, že Ježíš přichází s novým učením, které ruší Zákon – Tóru, bylo jedním z hlavních obvinění, které bylo proti Ježíšovi vzneseno.

Ježíš sám však nikdy neporušil ani jedno přikázání z Mojžíšova zákona a sám říká: „Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit.“ Co Ježíš porušoval, a čím se dostal do konfliktu se zákoníky, byly právě jejich výklady a aplikace Mojžíšova zákona, jejichž  zachovávání často stavěli nad Zákon a tím „svazovali lidi neúnosnými břemeny.“

Dnešní čtení nám kladou také důležité otázky, nebo spíše  jen jednu: Kdo, nebo co utváří náš život? Koho posloucháme? Jaké prostředníky? 

Co tím mám na mysli? Že pravda může být všelijak ohýbána, nebo řečena jen částečně, s jistými důrazy apod. V evangeliu čteme: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ V těch slovech je pravda, ale za slovy je ještě jiné poselství – to, na které naletěli už Adam s Evou v ráji – „Na Boha je potřeba si dát pozor, protože nás chce o něco dobrého připravit.” V tomto případě víme, že to křičí démon z posedlého člověka, který posléze musí na Ježíšův příkaz odejít. V běžném životě je nám často předkládáno jako pravda a vzápětí se ukáže, že je to třeba jen částečná pravda, nebo pravda použita tak, aby splnila jiný účel, či jinak ohnuta.

Proto v té záplavě slov, která k nám každý den doléhají, potřebujeme být bdělí, „nepolykat vše i s navijákem”. Potřebujeme naslouchat Ježíši a Duchu svatému, abychom se naučili nejen rozlišovat pravdu od lži, ale také, získat smysl pro pravdu a schopnost vnímat jak detaily, tak i širší souvislosti.

Přeji požehnanou neděli

P. Jeroným