Čtení z knihy Moudrosti (Mdr 3,1-9)
Duše spravedlivých jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že jsou ho hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože jeho vyvolení najdou lásku a smilování.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra (Petr 5,1-4)
Milovaní! Vaše duchovní představené vybízím - já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolně, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.
Slova svatého evangelia podle Matouše (Mt 10,28-33)
Ježíš řekl svým apoštolům: "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."
K zamyšlení
Protože slavíme hlavní patrony našeho kostele chtěl bych na začátek připomenout jejich život.
sv. Fabián – papež a mučedník. Fabián pocházel z italského venkova, jeho otec byl rolník. S přáteli zašel do Říma podívat se na volbu papeže, která se konala týden po smrti posledního, Anterose. Během volby se nad Fabiánem objevila bílá holubice a ozval se hlas: „Ty budeš posvěcen na římského biskupa.“ Protože všichni ve zjevu holubice viděli Boží znamení, byl zvolen 19. nástupcem apoštola Petra.
Biskup Fabián rozhodl o rozdělení duchovní správy Říma na sedm obvodů a pro každý vybral jednoho jáhna. Přitom měl na mysli zajištění péče o chudé, jíž jáhny pověřil. Zajistil jim také prostory pro bydlení, útulky, zřídil dobročinné ústavy.
V září 249 byl za císaře provolán Décius, který si mimo jiné dal za cíl změnu mravů. Za největší zlo pro Řím považoval křesťany jako organizaci, proto zakázal jejich náboženská shromáždění a v první řadě se zaměřil na ty, kteří jim předsedali. V císařském rozkazu bylo, že všichni podezřelí z křesťanství jsou povinni činem projevit svůj souhlas s bohoslužbou uznávanou císařem. Musí obětovat bohům a zúčastnit se náboženských hostin k jejich poctě. Provádění měly zajistit v každé obci zvláštní výbory, které pak vydávaly potvrzení o vykonání oněch pohanských úkonů. Kdo se nechtěl nechat donutit, přišel o vše, co vlastnil.
Římský biskup Fabián byl pro věrnost svému úřadu popraven v prvních dnech, jak dosvědčuje Cyprián, jenž ale neuvádí způsob mučednické smrti. Traduje se že byl sťat mečem.
sv. Šebestián – neví se, kde se narodil – matka byla z Milána a otec byl úředníkem v Narboně, na jihu Francie. Stal se pak důstojníkem císařské stráže v Římě.
Navštěvoval uvězněné křesťany, sytil je, těšil a povzbuzoval k vytrvalosti ve víře. Na utvrzení svých slov o ceně věčného života uzdravil z němoty Zoё, manželku kancléře a obrátil na víru žalářníky, prefekta a další. Císař, když se dozvěděl, že Šebestián je křesťanem, rozkázal, aby svlečen byl přivázán ke sloupu a vojáci do něj stříleli šípy. Stalo se tak a vojáci jej pak v bezvědomí opustili. Irena, která jej chtěla pohřbít, zjistila, že žije, a ve svém domě jej ošetřila. Po uzdravení opět předstoupil před císaře, aby hájil křesťany, a žádal i na něm obrácení. Ten jej však dal v cirku zbičovat a dotlouci železnými sochory.
Jeho tělo bylo vhozeno do stoky, ale křesťané je nalezli a pohřbili v katakombách při Via Appia. Začátkem IV. století byl prostor u jeho hrobu rozšířen na kryptu, kterou schodištěm spojili s bazilikou a tu později přejmenovali podle tohoto světce, kde byly později přeneseny ostatky sv. Fabiána.
Při svátcích mučedníků se nám před oči staví většinou jejich statečnost a věrnost Kristu až do konce. Na sice poněkud krátkých životopisech našich patronů však vidíme, že jejich mučednické smrti předcházel život Ježíšova učedníka – žití Ježíšova odkazu: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ Fabián jako pastýř církve pečoval o ty, kdo mu byli svěřeni, Šebestián usiloval o spravedlnost, také se ujímal ubohých a vyznával svým životem, že je křesťan tváří tvář hrozbě smrti.
Čím to? Oba poznali Ježíše, jako Pána, Spasitele, Přítele a přijali jeho životní styl, hodnotový žebříček, pohled na život i člověka. Poznali a uvěřili, že Otec má spočítány i všechny vlasy na hlavě a že se nemusí bát, neboť pro Otce mají větší cenu než všichni vrabci. To jim dávalo odvahu postavit se strachu ze smrti, protože Ježíš řekl: „Kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi.“
Pane, daruj nám – naší farnosti na přímluvu sv. Fabián a Šebestián víru k následování, lásku ke službě bratřím a sestrám a naději, která přemáhá strach a dává odvahu.
Přeji Vám požehnanou slavnost.
P. Jeroným