„Blahoslavení chudí v duchu“. Bez chudoby duše nelze budovat opravdový duchovní život.
Blahoslavení, kdo si uvědomují svou ubohost a slabost, protože přesně to je duchovní chudoba a základní výzva křesťanství.
Duch svatý boří všechny naše plány, aby nás utvářel lépe a podle svého. Chudoba je základním článkem jakéhokoli duchovního pokroku. Svou chudobu musíme nejen odhalit, ale také ji přijmout. A především je potřeba vědět, že apoštolské působení nezávisí na našich schopnostech. Mohu mít velice chatrné zdraví, a přitom velmi dobře apoštolsky působit. Čím chudší si připadáme, tím jsme pro Boha cennější.
Myslíme si, že budeme duchovně působit na mnoho duší, ale pak si najednou uvědomíme svou bezmocnost a začneme ztrácet odvahu. V hloubi své duše procházíme strašlivými krizemi. Dostáváme se do kritického bodu svého duchovního života. A právě tam na nás Pán čeká. Pocit ubohosti začne narušovat skořápku naší pýchy a hloubit v nás prázdné místo, které působením milosti Boží zvětšují nejrůznější tvrdé rány. Dokud jsme plni svých úspěchů, nemůžeme být plni Pána. Všechny naše neschopnosti nám ukážou vlastní chudobu, kterou může změnit jedině Bůh. Odhalení této chudoby je bolestivé, protože musíme opustit všechno, co jsme si vystavěli. Všechno se zřítí na zem, a to je dobře. Právě v tomto okamžiku, kdy se dotýkáme prázdna ve svých srdcích, nás očekává Bůh. Tehdy se projevuje první z blahoslavenství – chudoba v duchu.
Otec Finet, duchovní rádce Marty Robinové
Maurice Zundel prohlásil, že krize církve souvisí se špatným pojetím Boha. Jde o to, abychom nalezli jeho skutečnou tvář, s níž se setkáme ve slabosti a chudobě. Abychom Boha mohli dávat a ukazovat na jeho opravdovou tvář, musíme s ním nejprve udělat zkušenost. Jsou totiž lidé, kteří mohou o Bohu mluvit, pro Boha pracovat, o Bohu učit, o Bohu kázat, bez ustání o něm hovořit, ale nikdy nám ho nezprostředkují. Marta Robinová s oblibou opakovala: “Boha dáváme jedině tak, že ho budeme vyzařovat.“ Apoštolský život musí prýštit ze spojení s Kristem podle jeho slov: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5). Jinak apoštol nebude apoštolem, ale „propagátorem“, a nepřinese žádné hluboké dobro.
převzato z knihy André Daigneault: Cesta nedokonalosti, KNA 2013