Láska je něco nepochopitelného, nevysvětlitelného a nekonečného. Nezná překážek, které by ji zadržely. Když se šíří, proniká vše, každičký prostor, tak jako vůně. A čím více se ji někdo snaží zadržet, s o to větší jistotou se za krátký čas vymaní z jeho sevření a vane dál.

Láska má svůj pramen v Bohu, proto nezná hranice. Věčný Bůh vždy najde cestu, jak tvorstvo obdarovat svou přízní. V Bohu svět spočívá v jednotě lásky.

Muslim, buddhista nebo křesťan hledí k stejnému nebi, a když se v něm náhodou potkají, budou vědět své: že je tam dovedla schopnost naslouchat trpělivému hlasu lásky. Ne právu, zákonu a nařizování, ale hlasu lásky. Protože jenom láska otevírá všechny dveře.

Teilhard de Chardin to vyjádřil v nádherné myšlence: „Přijde čas, kdy po využití větru, gravitace, přílivu a odlivu využijeme pro Boha energii lásky. A tehdy, podruhé v historii světa, lidstvo znovu objeví oheň.“

A karmelitánka Edita Steinová jednou napsala tato slova: „Vždy mi byla velice cizí myšlenka, že Boží milosrdenství by se mělo omezit jenom na hranice viditelné církve. Kdo hledá pravdu, ten hledá Boha, ať už si to uvědomuje, či nikoliv.“

převzato z  knihy  Pozvání do ticha,  KNA 2013