Obsah výuky

Při výuce vycházíme z liturgických textů běžícího liturgického roku, a to tak, že vždycky předjímáme následující neděli. Sledujeme tak liturgický rok, prožíváme jeho zvláštní stránky, velké svátky, advent, Vánoce, půst, Velikonoce… Ačkoli sledujeme liturgický rok, je zpracovaný takovým způsobem, abychom se také věnovali tématům katechetického plánu, odpovídajícím věku dětí.

Snažíme se v první řadě poznávat Pána Ježíše, učit se od něho, brát si z něho příklad, vážit si jeho přátelství a snažit se na ně odpovídat.
Děti dostávají na každou lekci od nás pracovní list s textem evangelia, katechezí, obrázky a domácím úkolem. Nejmladší většinou jen kreslí, střední skupinka už musí dávat pozor a odpovídat i na otázky nebo tu a tam něco vyluštit, najít na internetu atd.

Nejstarší najdou na svém pracovním listu i jednotlivé otázky z katechismu pro mladé (YOUCAT) a ve skupince pak nad nimi při hodině diskutujeme.

Spolupráce s rodiči

U mladších dvou skupin jsme celou lekci založili na tom, že důležitou část práce převezme rodina. Při hodině se sice něco dovíme, ale celý pracovní list je založen tak, aby si jej rodina mohla v sobotu odpoledne (nebo v neděli po bohoslužbě klidně vzít a společně probrat). Ideálem je samozřejmě to, abyste si o tématech pořádně společně povídali. Tak může celá věc posloužit jako pomůcka při společné rodinné přípravě na nedělní mši svatou a například jako úvod do společné rodinné modlitby. Proto je trochu nešťastné, když si děti po celém týdnu udělají úkol teprve v úterý těsně před hodinou (což je na jeho provedení samozřejmě vidět).

Hodnocení

Náboženství neznámkujeme, nejde nám o to, „kdo je lepší“, ale o to, abychom vytvářeli partu opravdových Ježíšových přátel. Ale abychom se přece jen trochu motivovali k práci, vyhlásili jsme celoroční soutěž. Za určitých splněných podmínek (včasný příchod, kompletně hotový a neodfláknutý domácí úkol, v případě nemoci omluvenka předem a doplnění chybějící látky, kázeň v hodině) získá každý soutěžící obrázek světce nebo svátku, který v nejbližší době v církvi slavíme. Tak si vytváří vlastní sbírku těchto obrázků, která bude na konci roku jeho. Kdo získá v termínu všechny obrázky, získá navíc na konci školního roku malý dárek.

Duchovní obnova pro děti

Vrcholem celého školního roku bývá už po léta „nábožkovská víkendovka“. Podstatě jde o dvoudenní duchovní obnovu pro děti s přenocováním v Malejově. V první řadě se týká budoucích prvokomunikantů – ti v jejím rámci prožívají slavnost první svaté zpovědi (pátek) a při velké bojové hře (sobota) si ověří, jestli už jsou skutečně dostatečně otužilými a vzdělanými Božími bojovníky, aby mohli prožít bezprostřední setkání s Pánem Ježíšem. V neděli pak při velké farní mši svaté slavíme tento jejich velký den.

A ještě trochu k tomu, co nás trápí:

Výuku náboženství považujeme za důležitou, ba zásadní věc při formaci mladých křesťanů, tak aby dospěli ve svobodné, nebojácné, vzdělané, statečné, solidární, otevřené a milující svědky a učedníky Pána Ježíše.
Každý rodič má pravděpodobně poměrně jasno v tom, že má-li jeho potomek jednou v životě uspět, klíčovou věcí je pro něho co nejlepší vzdělání. Tak se počítá minimálně s maturitou a často i s vysokou školou. A tak rodičům i dětem záleží na tom, aby na vysvědčení byly co možná nejlepší známky. Pokud potomek zaostane, pomůže mu rodič v jeho úsilí látku dohnat a musí se napnout na obou stranách síly.
Bohužel při přístupu k výuce náboženství nemají ještě zdaleka všichni křesťané jasno v tom, zda je pro jejich děti tento druh vzdělávání stejně nezbytný. Mnozí křesťané se v případě vyučování náboženství spokojí s tím, že děti přijmou první svaté přijímání ( 2.-3. ročník ZŠ), a tím jejich studium náboženských věd končí. A tak ve druhé a třetí věkové skupině dětí ubývá. Přednost dostávají často kroužky a volnočasové aktivity.
Konkrétně to v naší farnosti vypadá, tak že v nejmladší skupině je přes dvacet dětí, ve skupině čtvrťáků a páťáků to už je jen málo přes deset, a u dětí ve věku druhého stupně už počty málokdy dosáhnou desítky. Naštěstí se snad v mnoha rodinách rodiče dětem věnují a především svým příkladem jim živou víru předávají.