Boží služebníci, ochránci člověka
Jsou to duchovní bytosti, které mají rozum a vůli, jsou to bytosti nesmrtelné (srv. Lk 20,36), nehmotné a všechny viditelné tvory převyšují dokonalostí, jak o tom svědčí lesk jejich slávy.
Andělé jsou celým svým bytím Boží služebníci a poslové: „ Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“ (Žid 1,14)
Sv. Augustin k tomu říká, že anděl je v první řadě název úkolu. Jako duchovní tvorové jsou silné mocnosti (srv. 2.Pt 2,11) a jejich úkolem je působit na ducha a osobnost člověka.
Sv. Tomáš Akvinský říká: „ Aby nebyly podmínky zápasu nerovné, člověk dostává jako náhradu v prvé řadě pomoc Boží milosti a v druhé řadě ochranu andělů. Posláním andělů není ale pouze odvracet zlo, nýbrž především vést k dobru. Anděl nás vždy a všude provází a spolupracuje na našem dobrém konání. Láska andělů k nám je čistá, silná, nepodléhá žádným výkyvům, neochabuje a je nezištná. Přítomnost této lásky zakusí všichni, kteří se jí otevřou.“
Anděl k nám může přijít skrze jednání určitého člověka nebo skrze sen, který působí na naše srdce. Člověk pak může zakoušet konkrétní milující Boží blízkost: „ Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.“ (Mt 1,20)

Andělé strážní
Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou:
„ Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.“ (Mt 18,10). Na základě tohoto verše se domníváme, že každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a vůdce, aby ho vedl k životu.
Zajímavou zkušenost přináší papež Pius XI. : „ Když se mi stane, že se musím setkat s nějakou problematickou osobou, obracím se ke svému andělu strážnému. Celou záležitost mu svěřím do rukou a prosím ho, aby se přimluvil u anděla strážného toho člověka a prosil ho, aby uklidnil a osvítil svého chráněnce. Rozhovor se pak velice usnadní.“

Hierarchie andělů
Pro středověkou teologii mělo značný význam dílo Dionýsia Pseudo-Areopagit, který na základě starších tradic na přelomu 5. a 6. století popsal hierarchii devíti andělských kúrů, seskupených do tří triád: do nejvyšší z nich řadí serafy, cheruby a trůny, do prostřední panstva, síly a mocnosti, a konečně do nejnižší pak knížectva, archandělé a andělé. Tuto nauku převzal i sv. Tomáš Akvinský a ve své Teologické summě , přidává k  jednotlivým chórům ještě tzv. postavení (např. láska, vědění, poznání; řízení, zázraky, zahánění; vedoucí, vyslanci, poslové). Jednotlivé názvy andělských kúrů však pocházejí z Bible: „ neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ (Kol 1,16; srv Iz 6,2)

Jak jsme viděli výše anděl je především název úkolu. V Bibli však nalezneme i tři konkrétní jména, která se pojí k archandělům.

Michael (kdo jako Bůh) = anděl strážce, stojící po pravici Boží. Je vůdcem a ochráncem lidu v bojích s duchovními nepřáteli: „ A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem.“ (Zj 12,7)

Gabriel (Bůh se projevil jako mocný) = je poslem velkých zpráv: „ Anděl mu odpověděl: Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst (o narození Jana Křtitele).“ (Lk 1,19)
„ Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. “ (Lk 1,26n)

Rafael (Bůh uzdravuje) = byl průvodcem Tobiáše a pomohl mu uzdravit otce a osvobodit Sáru, kterou si vzal za ženu.